Každý z nás v sobě nosí krajiny zalité sluncem – naše radosti, talenty, ctnosti, které rádi ukazujeme světu a ve kterých se cítíme dobře. Jsou to prosvětlené části naší zahrady Duše, o které s láskou pečujeme. Ale co ty kouty naší bytosti, které zůstávají skryty, kam světlo našeho vědomí tak často nedosáhne, nebo kam se možná i zdráháme pohlédnout? Co ty pocity, myšlenky, vzpomínky či stránky naší povahy, kterých se možná obáváme, za které se stydíme, nebo které jsme se v průběhu života naučili pečlivě potlačovat a ukrývat? Právě v těchto zdánlivě ‚temných‘ či neprozkoumaných zákoutích, v našem osobním Stínu, se paradoxně často skrývá nesmírná síla, neobjevená moudrost a klíč k naší skutečné, hluboké celistvosti. Tento článek je pozvánkou na cestu objevování světla, které dřímá právě tam, kde bychom ho možná nejméně čekali, a na pochopení, že objetí našeho Stínu je ve skutečnosti cestou k plnějšímu a autentičtějšímu Já.
Stín, v tom nejširším a nejhlubším slova smyslu, je souhrnem všech těch aspektů naší bytosti, které jsme se v průběhu života naučili, nebo byli přímo či nepřímo donuceni, vytěsnit z našeho vědomého prožívání a z obrazu sebe sama, kterým se prezentujeme světu. Představ si jej jako neviditelný, avšak citelný batoh, který si každý z nás neseme na zádech. Do něj ukládáme nejen naše nezpracované strachy, hluboká zranění, pocity viny či studu, ale často také naši syrovou, nespoutanou životní sílu, naši divokou a nekonvenční tvořivost, naši nejhlubší intuici, či dokonce naši schopnost bezpodmínečně milovat a soucítit – pokud tyto kvality nebyly v našem rodinném či společenském prostředí přijímány, byly považovány za ‚nevhodné‘, ‚příliš intenzivní‘, nebo dokonce ‚nebezpečné‘. Stín tak může obsahovat i naše největší, dosud neprojevené dary a talenty, naše takzvané ‚zlaté stíny‘, které čekají na své objevení, přijetí a vědomé začlenění do našeho života. Je to ta část nás, která touží být viděna, pochopena a integrována, aby náš obraz sebe sama mohl být skutečně úplný a my mohli žít v plné autenticitě.
Zrození stínu
Představ si malou, zářivou Duši, která přichází na tento svět plná veškerého potenciálu, s esencí čistoty a s touhou být bezpodmínečně milována a přijata přesně taková, jaká je. Od prvních okamžiků svého pozemského bytí však tato Duše naráží na očekávání, pravidla, nevyslovené normy a emoční klima svého nejbližšího okolí – především rodiny. Pokud její přirozené projevy – ať už je to hlasitý a nespoutaný smích, nezkrotná zvědavost, hluboký a srdceryvný smutek, výbuchy dětské zlosti, nebo i specifické talenty a jemná vnímavost – nejsou rodiči či pečujícími osobami přijímány s láskou, trpělivostí a pochopením, ale jsou naopak trestány, ignorovány, zesměšňovány, označovány za ‚špatné‘, ‚nevhodné‘ či ‚příliš‘, dítě se velmi rychle a intuitivně naučí tyto části sebe sama potlačovat. Aby si zajistilo pocit bezpečí, přijetí a lásky, které jsou pro jeho přežití a zdravý vývoj nezbytné, začne se nevědomě přizpůsobovat a ty ‚nežádoucí‘ aspekty své bytosti odkládat do pomyslného stínu. Takto se rodí první vrstvy našeho osobního stínového batohu, často naplněné i tím, co bylo původně naší nejryzejší esencí, naší autentickou silou a jedinečností.
K tomuto ranému formování Stínu, které probíhá v rodinném systému, se později přidává vliv širší společnosti – školky, školy, přátel, kultury, náboženských či kolektivních přesvědčení a norem. Učíme se, co je ve společnosti považováno za ‚dobré‘ a ‚špatné‘, co je ‚úspěch‘ a ‚selhání‘, jaké chování je ‚přijatelné‘ a co je naopak ‚tabu‘. Naše ego, jehož primární funkcí je chránit nás a zajistit nám přežití a přijetí v sociální skupině, pak aktivně spolupracuje na tomto vytěsňování všeho, co by mohlo ohrozit náš pracně budovaný obraz v očích druhých nebo náš křehký pocit bezpečí a sounáležitosti. A samozřejmě, jakákoliv traumatická zkušenost – ať už je to náhlý šok, nehoda, ztráta blízké osoby, fyzické či emoční zneužívání, dlouhodobé zanedbávání či hluboké zklamání – může vést k masivnímu odštěpení těch částí naší bytosti, které nesly onu nesnesitelnou bolest, strach, bezmoc, nebo naopak sílu a odolnost, jež by mohly být v dané situaci nebezpečné projevit.
A proč se tak často svému Stínu vyhýbáme, proč před ním zavíráme oči, i když v hloubi duše tušíme jeho existenci, jako bychom cítili tíhu toho neviditelného batohu na zádech? Důvodů je mnoho a jsou hluboce lidské, zakořeněné v naší potřebě bezpečí a přijetí. Především je to strach z bolesti – instinktivně se bojíme znovu prožít ty emoce a pocity, které byly spojeny s původními zraněními, jež vedla k vytěsnění daných částí. Je tu také silný strach z odmítnutí a soudu, neboť pokud tyto naše aspekty nebyly přijaty v minulosti našimi nejbližšími, máme hluboce zakořeněnou obavu, že nebudou přijaty ani dnes, ať už druhými lidmi, nebo, a to je často nejbolestivější, ani námi samými. Někdy se bojíme neznámého, ztráty kontroly nad tím, co by se mohlo z hlubin našeho nevědomí vynořit, nebo se jednoduše stydíme za to, co vnímáme jako své ‚nedokonalosti‘, ‚selhání‘ či ‚temné stránky‘. Náš Stín tak zůstává neprozkoumanou, často obávanou krajinou naší Duše, protože cesta do něj se zdá být příliš náročná, bolestivá či ohrožující pro naši pečlivě vybudovanou a chráněnou identitu.
Vstup do krajiny Stínu
Ačkoliv se nám vstup do krajiny našeho Stínu může zprvu jevit jako krok do nejistoty, ba dokonce jako setkání s něčím, čeho se obáváme nebo co jsme se naučili na sobě nemít rádi, ve skutečnosti je to jeden z nejmocnějších a nejvíce osvobozujících aktů sebelásky a duchovního zrání. Právě v těch částech, které jsme se naučili potlačovat, které jsme odsoudili nebo před kterými jsme utekli, se totiž často skrývá obrovské množství naší vázané životní energie. Představ si pramen, který byl uměle přehrazen – když hráz s opatrností, láskou a vědomým záměrem odstraníme, voda se opět může volně rozlít a zavlažit celou naši vnitřní krajinu novou vitalitou, svěžestí a silou. Integrací Stínu tak nezískáváme jen úlevu od vnitřního napětí, úzkostí a nevysvětlitelných konfliktů, ale především si navracíme ztracenou životní energii, která nám pak může sloužit k tvoření, k prožívání radosti a k naplněnému, autentickému životu.
Navíc, jak jsme již jemně naznačili, Stín není jen jakýmsi odkladištěm našich zranění, strachů či ‚negativních‘ vlastností. Velmi často v něm, jako v truhlici s pokladem pečlivě uschované před světem (a někdy i před námi samými), leží uzamčeny i naše největší dary, naše jedinečné talenty, naše nespoutaná a originální tvořivost, naše autentická vášeň, naše hluboká a často neomylná intuice či dokonce naše nejhlubší moudrost, které jsme se kdysi z nějakého důvodu báli projevit, nebo nám bylo naším okolím naznačeno, že jsou ‚nevhodné‘, ‚příliš jiné‘, nebo dokonce ‚nebezpečné‘. Když tyto aspekty, tyto naše takzvané ‚zlaté stíny‚, s odvahou a láskou přijmeme a vědomě integrujeme do svého života, začneme žít mnohem autentičtěji, plněji a v hlubším souladu se svou pravou podstatou. Odkrýváme tak poklady, které obohacují nejen nás samé, ale i svět kolem nás, neboť začínáme zářit svým jedinečným, neopakovatelným světlem. Práce se Stínem nás také nevyhnutelně učí hlubokému a nepodmíněnému soucitu – nejprve k sobě samým, k našim vlastním takzvaným nedokonalostem a zraněním, a následně i k druhým lidem, neboť začínáme chápat, že každý z nás nese svůj vlastní neviditelný batoh plný stínových obsahů. Tento soucit pak přirozeně rozpouští soudy, kritiku a oddělenost a otevírá naše srdce pro hlubší lidské spojení.
A snad nejdůležitějším darem, který nám cesta do Stínu a jeho láskyplná integrace přináší, je hluboký vnitřní mír a pocit skutečné, prožívané celistvosti. Když přestaneme vést nekonečný boj s částmi sebe sama, když je přijmeme jako právoplatné, byť třeba zraněné či nepochopené součásti naší jedinečné životní mozaiky, vnitřní konflikt a napětí utichají. Místo neustálého boje a sebekritiky nastupuje postupně vnitřní klid a harmonie. Místo strachu z vlastních hlubin se rodí důvěra ve vlastní sílu a moudrost. Místo sebesabotujících vzorců přichází láskyplné přijetí a vědomá volba. Stáváme se tak nejen psychicky silnějšími a odolnějšími, protože jsme integrovali i své zranitelnosti a proměnili je ve zdroje síly, ale také moudřejšími, soucitnějšími a duchovně zralejšími bytostmi. Právě v objetí našeho Stínu totiž nacházíme jeden z nejdůležitějších klíčů k našemu nejjasnějšímu Světlu, k naší autenticitě a k hlubokému, neochvějnému spojení se svým Vyšším Já a s Univerzální moudrostí, která námi všemi prostupuje.
Ukázky projevů nezpracovaného Stínu
V osobním životě
Prokrastinace a sebe-sabotáž
Představ si ženu, která touží po povýšení, ale vždy, když se přiblíží úspěchu, začne nevědomě dělat chyby, promešká termíny, nebo se cítí paralyzovaná. Její Stín může nést hluboký strach z úspěchu (možná z dětství slyšela, že „holky nemají být moc ambiciózní“) nebo přesvědčení o vlastní nedostatečnosti („Stejně na to nemám.“).
Chronická nespokojenost ve vztazích
Muž, který v dětství zažil citový chlad od matky, může v dospělosti vstupovat do vztahů se ženami, které jsou emočně nedostupné. Vědomě touží po lásce a blízkosti, ale jeho nezpracovaný Stín (obsahující bolest z odmítnutí a strach z intimity) ho nevědomě vede k opakování starého vzorce. Bude si stěžovat, že „všechny ženy jsou stejné,“ aniž by viděl, že si je vybírá jeho vlastní nezhojené zranění.
Nevysvětlitelné zdravotní potíže
Osoba trpící chronickými bolestmi zad nebo migrénami, pro které lékaři nenacházejí fyzickou příčinu. Ve Stínu může být uložen potlačený hněv, stres nebo hluboký smutek, který se takto „somatizuje“ – projevuje se v těle. Například potlačená zlost na autoritativního rodiče se může projevit jako ztuhlost šíje a ramen.
Nízké sebevědomí a neustálá sebekritika
Dítě, které bylo často kritizováno, si může tento kritický hlas zvnitřnit. V dospělosti se pak tento vnitřní kritik (součást Stínu) neustále ozývá, shazuje jakýkoli úspěch a vede k pocitům méněcennosti, i když objektivní důvody chybí.
Vliv na okolí a mezilidské vztahy
Projekce na partnera/partnerku
Žena, která si není vědoma své vlastní potlačené agresivity (protože „hodné holky se nevztekají“), bude vnímat svého partnera jako přehnaně agresivního i při sebemenším projevu nespokojenosti z jeho strany. Bude ho obviňovat z toho, co sama v sobě popírá.
Výchova dětí
Rodič, který si nesplnil své vlastní sny o sportovní kariéře (jeho „zlatý stín“ ambicí zůstal nerealizován), může nevědomě tlačit své dítě do vrcholového sportu, aniž by bral ohled na skutečné zájmy a talenty dítěte. Promítá si do něj své vlastní nenaplněné touhy. Jiný rodič, který v dětství zažil přísnost, může na své děti promítat svůj strach z autority a být buď přehnaně benevolentní, nebo naopak nevědomě opakovat přísné vzorce, které sám nesnášel.
Pracovní prostředí
Manažer, který má ve Stínu hluboký strach ze selhání, může být přehnaně kontrolující, mikro-manažerský a nedůvěřivý ke svým podřízeným. Jeho nezpracovaný strach tak vytváří toxickou a nedůvěřivou atmosféru v celém týmu. Kolega, který v sobě potlačuje závist (protože závist je „špatná“), může pasivně agresivním chováním podrývat úspěchy druhých.
Přátelské vztahy
Někdo, kdo se bojí opuštění (stín z dětství), se může na své přátele přehnaně upínat, vyžadovat neustálou pozornost a ujišťování, což může vést k tomu, že se přátelé začnou stahovat, a tím paradoxně potvrdí jeho původní strach.
Společenské interakce obecně
Osoba s hluboce zakořeněným pocitem studu (stín) se může na veřejnosti chovat buď přehnaně plaše a nejistě, nebo naopak hlasitě a teatrálně, aby svůj stud kompenzovala. Obojí je projevem téhož nezpracovaného stínového obsahu.
Jak Stín ovlivňuje atmosféru a energie
Nezpracované stíny jednotlivců se nesčítají jen tak, ony vytvářejí určitou kolektivní stínovou atmosféru – v rodině, v pracovním kolektivu, dokonce i v širší společnosti. Pokud je například v rodině mnoho potlačeného hněvu a smutku, bude tam panovat napjatá, „dusná“ atmosféra, i když se nikdo otevřeně nehádá. Děti jsou na tyto energie obzvláště citlivé a často nevědomě přebírají nezpracované stíny svých rodičů.
Je důležité si uvědomit, že Stín sám o sobě není „zlý“. Stává se problematickým, když je ignorován, popírán a ponechán, aby nevědomě řídil naše životy. Tyto praktické ukázky nám ukazují, jak hluboce může ovlivňovat naše prožívání, rozhodování a vztahy. Cesta k jeho integraci je pak cestou k větší svobodě, autentičnosti a harmoničtějším vztahům se sebou samým i s okolím.
Praktické kroky
Je důležité přistupovat k setkávání se svým Stínem s velkou láskou, trpělivostí, jemností a především soucitem k sobě samým. Není to závod ani boj, který bychom měli vést proti některé části sebe, ale spíše postupné, jemné odkrývání, poznávání a láskyplné přijímání všeho, čím jsme. Některé kroky můžeme učinit sami, v tichosti svého nitra a ve svém vlastním tempu, jiné, zvláště ty vedoucí do hlubších či bolestnějších vrstev, mohou vyžadovat podporu a bezpečný prostor vytvořený zkušeným průvodcem.
Zde je několik cest, jak se můžete začít s láskou a zvědavostí přibližovat ke světlu a moudrosti ukrytým ve Vašem Stínu:
1. Umění vědomého pozorování a laskavé sebereflexe
Prvním krokem je často pouhé probuzení vnímavosti k sobě samým. Začněte si s laskavou zvědavostí, jako byste byli badatelem své vlastní Duše, všímat svých reakcí na svět kolem sebe i na své vnitřní pohnutky. Kdy se cítíte neobvykle silně emočně zasaženi – ať už je to náhlý výbuch hněvu, vlna nevysvětlitelného smutku, bodnutí závisti, nebo naopak přehnaný, až nekritický obdiv k někomu? Často to, co nás na druhých lidech nejvíce dráždí, provokuje, nebo naopak bezmezně fascinuje, je ve skutečnosti odrazem našich vlastních nepoznaných stínových aspektů, které na ně nevědomě promítáme. Zkuste si vést deník a zapisovat si tyto situace, své emoce a tělesné pocity, které je doprovázejí – avšak bez soudu, bez kritiky, jen jako pozorovatel zaznamenávající fakta. Ptejte se sami sebe s něhou: ‚Která má část se teď tak silně ozývá? Co mi tato emoce chce sdělit o mně samém, o mých potřebách, o mých nezhojených ranách či skrytých darech?‘
2. Naslouchání poselstvím a symbolům Vašich snů
Naše sny jsou často jako poslové z nejhlubších komnat naší Duše, přinášející nám v obrazech, symbolech a příbězích zprávy z našeho nevědomí a tedy i z krajiny našeho Stínu. Věnujte svým snům pozornost, i když se zdají být zmatené či nelogické. Zapisujte si je hned po probuzení, dokud jsou jejich obrazy a pocity čerstvé v paměti. Nemusíte je hned podrobovat racionální analýze; spíše vnímejte jejich celkovou atmosféru, emoce, které ve Vás zanechaly, a opakující se motivy. Často se v nich objevují archetypální postavy, zvířata či situace, které mohou velmi přesně odrážet vaše skryté touhy, potlačené strachy, neprožité části vaší osobnosti nebo klíče k řešení vašich vnitřních konfliktů.
3. Kreativní vyjádření jako bezpečné zrcadlo Duše
Umění, ve všech svých podobách, je nádherným a bezpečným způsobem, jak dát hlas těm částem nás, které se obtížně vyjadřují slovy nebo které byly umlčeny. Ať už je to malování, kreslení intuitivních obrazů, psaní volným proudem myšlenek či poezie, modelování z hlíny, spontánní tanec, zpěv bez pravidel či hra na hudební nástroj – dovolte si tvořit bez jakýchkoli očekávání, bez snahy o dokonalost a bez vnitřního cenzora. Nechte své ruce, hlas či tělo vyjádřit to, co se skrývá hluboko uvnitř. Možná budete překvapeni, jaké obrazy, tvary, melodie či pohyby se z vašeho Stínu vynoří a jakou úlevu, pochopení a nové poznání vám tento tvořivý proces může přinést.
4. Cesta do vnitřního klidu skrze meditaci a praxi všímavosti
Pravidelná praxe meditace a všímavosti vytváří v našem nitru neocenitelný prostor klidu, ticha a přijetí. V tomto prostoru se učíme pozorovat své myšlenky, emoce a tělesné pocity takové, jaké jsou, aniž bychom se s nimi okamžitě ztotožňovali, nechali se jimi pohltit nebo je soudili. Stáváme se laskavými svědky svého vnitřního světa. V tomto bezpečném a přijímajícím prostoru se mohou postupně začít odhalovat i jemnější a hlouběji ukryté stínové obsahy, které pak můžeme s větším nadhledem, klidem a soucitem přijmout a začít s nimi pracovat.
5. Objevování a přijímání Vašich „Zlatých Stínů“
Nezapomínejme, že Stín neobsahuje jen to, co vnímáme jako „temné“ či problematické, ale i naše „zlato“ – naše potlačené talenty, naši jedinečnou sílu, naši nespoutanou radost a mnoho dalších pozitivních kvalit, které jsme se z nějakého důvodu naučili skrývat. Všímejte si s otevřeným srdcem, co upřímně a hluboce obdivujete na druhých lidech – jejich odvahu, laskavost, tvořivost, moudrost či charisma. Tyto vlastnosti jsou často přímým odrazem Vašeho vlastního nevyužitého potenciálu, Vašeho zlatého stínu, který čeká na to, aby byl Vámi rozpoznán, přiznán si a s láskou integrován a projeven ve Vašem životě. Dovolte si tyto kvality přiznat jako své vlastní a začít je pomalu a s radostí rozvíjet.
6. Pěstování hluboké sebelásky a soucitu na cestě
Práce se Stínem, opakuji, je především aktem hluboké sebelásky a bezpodmínečného soucitu k sobě samým. Buďte k sobě nesmírně laskaví, něžní a trpěliví. Každý krok, byť sebemenší, na této cestě do vlastních hlubin je projevem velké odvahy a touhy po celistvosti. Přijměte všechny své části, i ty, které se Vám na první pohled nelíbí nebo kterých se bojíte, s vědomím, že každá z nich vznikla z nějakého důvodu, často jako strategie přežití, a každá z nich touží po Vašem přijetí, pochopení a lásce.
7. Moudrost a podpora průvodce na Vaší cestě
Ačkoliv mnohé můžeme na cestě sebepoznání vykonat sami, někdy je pouť do hlubších a bolestnějších vrstev našeho Stínu velmi náročná a můžeme se setkat s intenzivními emocemi, starými traumaty či zdánlivě nepřekonatelnými bloky. V takových chvílích je nesmírně cenné, a často i naprosto nezbytné, mít podporu zkušeného terapeuta, léčitele či duchovního průvodce. Takový člověk vám může poskytnout bezpečný a chráněný prostor, nadhled, specifické techniky a nástroje pro hlubší integraci a léčení. Nebojte se říci si o pomoc – je to projevem velké síly, moudrosti a lásky k sobě, nikoli slabosti.
Nemusíte být sami
Cesta do krajiny vlastního Stínu, jak jsme společně nahlédli, je jedním z nejodvážnějších a zároveň nejvíce odměňujících dobrodružství, na které se můžeme ve svém životě vydat. Je to pouť, která nás vede od iluze oddělenosti k hlubokému prožitku vnitřní Jednoty, od strachu spoutávajícího naši Duši k osvobozující lásce, od nevědomého potlačení k radostnému a autentickému sebevyjádření. Každý krok na této cestě, každé přijetí a objetí dosud skryté či odmítané části sebe sama, je krokem k větší vnitřní svobodě, k obnovené vitalitě a k životu, který je skutečně náš, prozářený jedinečným světlem naší plně integrované a celistvé Duše. Není to vždy cesta snadná či bezbolestná, ale poklady, které na ní nalezneme – hluboký vnitřní mír, nepodmíněná sebeláska, probuzené dary a talenty, a především hluboké a neochvějné spojení se sebou samým – jsou nevyčíslitelné hodnoty, které proměňují celý náš život.
Pamatujte, prosím, že na této cestě nemusíte být sami. Ačkoliv mnohé můžeme vykonat vlastní vnitřní prací, sebereflexí a odvahou, někdy je přítomnost citlivého, zkušeného a chápajícího průvodce tím, co nám dodá potřebnou odvahu pohlédnout do hlubších a možná i bolestnějších komnat naší Duše. Průvodce nám může pomoci bezpečně projít náročnějšími úseky cesty, nabídnout zrcadlo tam, kde sami sebe nevidíme jasně, a poskytnout podporu a nástroje při křehkém procesu integrace nově objevených či navrácených částí naší bytosti.
Pokud cítíte, že ve Vás má slova a nabídnuté vhledy do tématu Stínu hluboce rezonují, a pokud vnímáte vnitřní volání či touhu vydat se na tuto transformační pouť s laskavým a vědomým doprovodem, jsem zde pro Vás. Jestliže cítíte, že nastal čas pohlédnout do svého Stínu s podporou, abyste mohli objevit světlo a sílu v něm ukrytou, a má slova ve Vás probudila důvěru, jsem připravena Vás na této cestě provázet. Můžete mě kontaktovat. Společně můžeme vytvořit bezpečný a posvátný prostor pro Vaše léčení, růst a rozkvět Vaší jedinečné Duše.
S hlubokou úctou k Vaší odvaze vydat se na cestu k sobě a s přáním mnoha požehnání na této pouti,
Kaie
Zaplať tolik, kolik cítíš, že Ti moje služba přinesla hodnoty do Tvého života, případně mi navrhněte výměnou své služby, dovednosti, nebo třeba hand made produkty.
Můj přístup k odměně za tuto posvátnou práci je hluboce v souladu s prastarými principy rovnováhy, důvěry a prouděním energie, je vyjádřením vzájemné úcty, víry v hojnost Vesmíru a především uznáním, že skutečná hodnota léčení Duše se těžko vyčísluje pevně danou částkou. Je to cesta srdce.
Po našem společném sezení, ať už se jedná o výuku a terapii reiki, či terapii návratu Duše nebo jinou formu mé podpory, Vás tedy nepožádám o zaplacení pevně stanovené ceny, ačkoli u ceníku reiki uvádím doporučené ceny za jednotlivé stupně tak, jak bylo nastaveno v původní linii Mistrů učitelů.
Místo toho Vás s láskou vyzvu, abyste se v tichosti svého srdce v klidu naladili na hodnotu, kterou Vám naše setkání přineslo – na úlevu, vhledy, posun, novou energii či naději, které jste pocítili. Zvažte také své aktuální možnosti a životní situaci.
Váš finanční dar je pak vyjádřením tohoto Vašeho osobního ocenění a zároveň projevem energetické rovnováhy. Umožňuje mi pokračovat v této léčebné práci a praxi, věnovat se jí s plným nasazením a nabízet ji i dalším Duším, které hledají pomoc. Neexistuje žádná ‚správná‘ nebo ‚špatná‘ částka – plně důvěřuji Vaší vnitřní moudrosti a schopnosti posoudit, co je pro Vás v danou chvíli přiměřené a v souladu.
BARTER
Rozumím také, že hojnost se ve světě projevuje mnoha různými způsoby, nejen ve formě peněz. Pokud cítíte, že byste mi místo finančního daru, nebo jako jeho část, mohli nabídnout své vlastní služby, dovednosti, s láskou vytvořené produkty či jiné formy pomoci, které by mohly být pro mě a mou práci přínosem, jsem této možnosti otevřená. Neváhejte mi prosím takovouto formu vyrovnání navrhnout a společně můžeme nalézt cestu, která bude v souladu s principem vzájemné výměny a oboustranné radosti.
S hlubokou vděčností přijímám každý dar, ať už má jakoukoli podobu. Vím, že je dán ze srdce a podporuje posvátný kruh dávání a přijímání, který je základem veškerého života a proudění energie ve Vesmíru. Těším se na setkání s Vámi a na společnou cestu léčení.
